Honda na Milan Design Week: poučila se konečně?

Honda moc dobře ví, že se jí její první masově vyráběný bateriový elektromobil Honda e po stránce designu povedl. Potvrdily to pozitivní reakce médií i veřejnosti a sebevědomí si automobilka dodala i historicky vůbec první účastí na prestižní akci Milan Design Week, kdy jsou různě po „hlavním městě módy“ rozmístěny exponáty za účelem přilákání pozornosti.

Honda e pózovala v módním butiku Alysi – The Garden House v designové čtvrti Zona Tortona ve společnosti zelených rostlin a nábytku značky Danord, přičemž dojem z auta má umocnit měkké světlo mléčné prosklené střechy. Ale to není tak důležité, důvod, proč o tom píšu, je jiný.

Už je to dost dlouho, co Honda může říct, že její design vyvolává více pozitivních ohlasů, než kontroverze (popřípadě nezájmu), v takovém centru pozornosti byl naposledy Accord Tourer a před ním ještě UFO-Civic 8. generace, v těchto případech došlo dokonce i na mezinárodní ocenění. Ani z jednoho se však Honda bohužel nepoučila a držet nějaký jasný designérský styl se jí stále moc nedaří. Teď sice slibuje, že ve stylu Hondy e budou i další bateriové elektrické modely, ale kdy a kolik jich bude? Z toho prostě zase žádný designérský přelom u značky nekouká. Ale překvapivá je jedna věc – Honda opravdu umí, když chce. Otázkou zůstává, proč většinou nechce…

Nezáviděníhodné pro Hondu samozřejmě je, že se musí vypořádat s mnohonásobnou schizofrenií. V Japonsku je její orientace dost neurčitá, v Americe se profiluje jako běžný mainstream, v jihovýchodní Asii, Oceánii, ale třeba i Indii je považována za subprémiovou značku (nebo horní okraj mainstreamu, chcete-li) a v Evropě by ráda byla alternativou prémiových značek, ale zatím to moc nevychází. Honda totiž má dnes převážně globalizovanou nabídku aut a běžný mainstreamový model pro jeden trh se přizpůsobuje požadavkům na auto s prémiovými ambicemi dost nesnadno. Na druhou stranu vypiplávat běžnou „masovku“ podle prémiových standardů je poměrně drahá zábava, která nemá moc šanci na návratnost.

Takže když se benchmarkoval Civic X podle Audi A3, předstihl ji sice úrovní techniky, ale už se musely snížit nároky na kvalitu interiéru nebo odhlučnění. Ale marná sláva, jedním z nejdůležitějších faktorů je stejně design. Mazda by mohla na toto téma přednášet a koneckonců tu v minulosti byla i řada různých evropských křápů, které se prodávaly jen proto, že byly prostě hezké.

A tím se dostáváme zpět k Hondě e. Ta je jasnou ukázkou toho, že to jde, když se chce. Že je možné si pohrát s každou linkou, křivkou, že může všechno ladit a že dynamické vzezření nemusí být nutné podpořeno mnoha čtverečními decimetry falešných nádechů a výdechů. Zatím sice neznáme finální podobu Hondy e a možná že ještě v některých ohledech ucukne, ale jak je vidět, třeba ani bezrámové dveře nemusí být utopií. Proč je nemělo třeba kupé CR-Z? Najednou není nutné na auto cpát spoustu linek, vedoucích odnikud nikam? A blatníky nemusí být vyboulené, ale stačí, když jsou pěkně postaru pouze vytažené? Tohle všechno způsobuje, že je Honda e neuvěřitelně sexy. Podle mého názoru víc, než třeba Fiat 500 nebo současná Mini. Kdoví, třeba se stane takovým novodobým mini elektrické éry…

Design prostě prodává a jeho kvalita může každé značce dopomoci zlepšit image, popřípadě přivřít oči nad některými oblastmi, které ještě potřebné mety nedosahují. Ne náhodou věnují prémiové německé a italské značky vzhledu opravdu hodně pozornosti. Mazda už to pochopila a na společenském žebříčku stoupá, myslíte si, že to konečně došlo i Hondě nebo zase pojede ve svém stylu ode zdi ke zdi. Jak už jsem psal v zápisníku nedávno – k nějakým změnám dochází, ale nikdo zatím přesně neví, jak to vlastně dopadne a jestli nové modely budou po stránce opravdu tak dospělé a vyspělé.