Testy

Test Honda HR-V Sport: Hodně Rychlé Vozítko

Vzpomínáte na doby, kdy Honda měla v nabídce několik sportovních aut a k nim ještě řadu sportovních verzí běžných modelů? A vzpomínáte také na nedávnou éru, kdy kromě Civicu Type R neměla vůbec nic? Možná vám to ani nedošlo, ale v současnosti máme kromě CTR ještě další dva modely, které lze bez zaváhání považovat za sportovní – poněkud oldschoolový Jazz Dynamic a naopak zcela současné, moderní HR-V Sport. Pro milovníky statistik – Honda tím pádem dnes disponuje sportovně laděnými verzemi u 75 % všech evropských modelů. 😀 A takovou Hondu chceme!

Než začnete držkovat, co asi může být na malém crossoveru sportovní, pečlivě si ho prohlédněte. A pro porovnání doporučuji otevřít si galerii s nějakým běžným HR-V, třeba v mém testu faceliftované verze s atmosférickým 1.5 i-VTEC. Nikdy by mě nenapadlo, že (s trochou nadsázky řečeno) pár kousků plastu spodního bodykitu a tmavý chrom na masce, společně s většími 18“ koly a o 5 mm menší světlou výškou dokáže auto tak zásadně proměnit.

Navíc přední světlomety s „mračítky“ připomínají mnohem povedenější čínskou verzi XR-V – skoro to vypadá, jako by nás Honda opravdu (alespoň občas) poslouchala 😀 . A k tomu ta famózní barva laku, která k tmavým doplňkům perfektně ladí… Výsledkem je, že se mi HR-V Sport líbí už skoro jako Toyota C-HR. A to už je co říct. To je kompliment, aby bylo úplně jasno. 😉 😀

Že vám to přijde málo a sportovně dnes vypadá i kdejaké Monte Carlo? Samozřejmě, ale než se pohneme dál, nechte mě ještě nakouknout do kabiny. Ta je v první řadě tmavá – tedy kromě klasické spodní části i sloupky a čalounění stropu. Vypadá to podle mě super, bez ohledu na verzi. Nechápu, jak se někomu může líbit světlá stropnice, zavedl bych tuhle černou plošně u všech verzí všech modelů.

HR-V má už tradičně poměrně luxusně (a moderně) pojatou kabinu posunutou ještě o level výš díky dvoubarevné verzi, černý plast a decentní chromové zdobení doplňuje kožené a vinylové čalounění palubky, dveří a sedadel v odstínu dobře vyzrálého červeného vína. Možná byste od verze Sport čekali něco křiklavějšího, ale jak si uvědomíte později, s charakterem auta to perfektně ladí.

Co už z obrázku vidět není, je chod řadicí páky manuálního šestikvaltu. Věřte nebo ne, tohle je nejlepší řazení, jaké Honda v současné evropské produkci má – hned po CTR. Dráhy by sice mohly být o chloupek kratší, ale jsou naprosto přesné, jen s lehkým odporem neutrální polohy, ale především – krásně mechanické. Pozice řadičky na vyvýšeném středovém tunelu nejspíš inženýrům připomněla Hondu S2000, i proto oprášili design kůží čalouněné hliníkové hrušky z faceliftované verze AP2. V dlani se úplně ztratí a řidiči se vybaví dávné vzpomínky…

I přes sportovní styl kabiny HR-V neztratilo nic ze své praktičnosti – nad místem pro kolena vzadu budete jen nevěřícně kroutit hlavou, variabilní zadní sedala Magic Seats nemají v současném autoprůmyslu obdoby a kufr pojme solidních 448 litrů zavazadel. Místo bonusového dvacetilitrového prostoru pod podlážkou je dle mého názoru dnes už trošku zbytečná rezerva.

Nějaká negativa? Honda HR-V Sport má bohužel sedadla z běžných verzí. Ta se v rámci faceliftu sice výrazně zlepšila a v zásadě jim nelze nic vyčítat, ale HR-V Sport by si zasloužilo ještě o něco lepší, s výraznějšími bočnicemi a delším sedákem. Bez legrace. 😉 Někomu může vadit kompletně dotykové ovládání klimatizace, ventilace a infotainmentu, já ale nejsem ten případ, co mě ale přijde zvláštní, je použití odlišného šití na sedadlech a dveřích, respektive středovém tunelu.

Sedadla mají bílou nit (proč bílou?), zbytek pak nekontrastní (?) červenou. Ani u verze Sport navíc Hondě nestálo zato nahradit plastový dekor prošívání na palubní desce za skutečnou nit. Zmínit musím také zbytečně intimní blízkost hlavy cestujícího vzadu s čalouněním dveřního otvoru.

To, co dělá HR-V Sport sportem, je ale samozřejmě motor. Tohle auto působilo ve verzi s atmosférickým motorem dojmem, že se podvozek na silnici poněkud nudí, takže použití pohonné jednotky 1.5 VTEC Turbo slibovalo určitě srovnání potenciálu. Čtyřválec z civicu dává výkon 182 koní a točivý moment 240 Nm a nejen že dokáže tohle malé SUV rozjet až na rychlost 215 km/h, ale umí s ním zrychlit na stovku za pouhých 7,8 s. To je kupříkladu jen o sekundu pomalejší čas, než měl UFO Civic Type R a o čtyři desetinky lepší, než o cca 60 kg lehčí Civic X se stejným motorem!!!

Vzhledem k tomu, že asi víte, že Civic 1.5 VTEC Turbo je docela raketa, která umí pěkně zatopit i starším atmosférickým tajpárům, tak mi určitě uvěříte, když vám řeknu, že HR-V Sport na silnici zpráská kdekoho. Překvapilo mě, že motor má mnohem víc energie v nízkém a středním pásmu otáček, než civic, na sešlápnutí plynu reaguje spontánněji a důrazněji, na druhou stranu je zde více znát, že za hodnotu maximálního výkonu v 5500 otáčkách nemá smysl motor hnát. A že by chtěl.

Čtyřválec má šťavnatý, chraplavý zvuk, jenž se s rostoucími otáčkami zlepšuje, přičemž v 5500/min se ještě změní a zní o kus naléhavěji, jako by toužil po výkonové špičce, která se ale nekoná. Ale ne, že byl VTEC Turbo uřvaný, zvuk se drží v rozumných mezích a atmosférickou verzi v tomto ohledu naprosto deklasuje. Těžko říci, zda Honda motor pro HR-V přepracovala nebo to způsobují jen jiné převody, ale skoro bych si tipnul, že pravda bude obojí.

Potěšila však nejen dynamika, ale i spotřeba. Přestože auto nemělo za začátku testu najeto ani 100 km, dokázalo jet při klidné jízdě s provozem za 5,7 l, svižné svezení znamenalo spotřebu pod deset litrů a za celý test si auto řeklo o osm a půl. Poklidně absolvovaný test to vskutku nebyl, po delší době se mi zase splašily hormony. 😉

Kromě velmi slušné dynamiky, kterou auto předčí většinu toho, co jezdí po našich silnicích, je tu ale ještě jedna věc, která háervéčku hraje do karet – moment překvapení. Že dokáže takhle zatopit pod kotlem, nečeká totiž (zatím 😀 ) vůbec nikdo a než se po poměřování pindíků toužící účastníci silničního provozu vzpamatují, je už zpravidla pozdě. Ovšem to, že tahle honda pojede, se dalo čekat. Co opravdu překvapí, je podvozek. Zase…

Že je šasi o chloupek nižší, než u běžných verzí, už zaznělo, Honda už dříve avizovala také použití techniky „Performance Damper“. Automobilka toto technické řešení bohužel příliš neupřesňuje, ale funkce byla popisována podobně, jako v případě aktivních stabilizátorů, ale jde skutečně „jen“ o tlumiče (od firmy Sachs, dodávající i do F1), které ale zřejmě fungují podobně, jako systém ABC u Mercedesu – v zatáčkách aktivně pomáhají potlačovat náklony a přitom se sympatickou úrovní komfortu zvládají malé, krátké nerovnosti. V kombinaci s brake – vectoringem AHA a řízením s variabilním převodem to funguje tak, že jsem se v zatáčkách nemohl ubránit úsměvu od ucha k uchu.

Ne, že by se HR-V v zatáčkách vůbec nenaklánělo, ale „body roll“ je opravdu minimální. Přitom se neztrácí tok informací mezi koly a zadkem řidiče, jak je tomu třeba u mnohých sportovních VW, auto si z řidičem neustále povídá a výsledkem je taková jistota pilota 😉 , jako u málokterého jiného auta (ty od Hondy nevyjímaje). Teď jsem si právě uvědomil že vlastně HR-V Sport srovnávám s hot-hatchi! K neuvěření. 😉

Krom toho, že tlumiče zabrání karoserii, aby se naklonila, fungují fantasticky na rozbitých silnicích. Však to znáte – propadlé a zvlněné krajnice, záplaty, boule. HR-V nejen že se na nich příčně nerozhoupe, ale též znamenitě tlumí rázy. Celkové naladění je logicky tužší, ale auto se netřepe a kvalita jízdy je skutečně vysoká.

V zatáčce je HR-V jen minimálně nedotáčivé, a to i přesto, že má obuty jen HP pneumatiky Michelin Primacy. Posadit auto na sportovní UHP pláště, schopnosti by se ještě umocnily. V oblouku stačí lehce přitáhnout volant do směru jízdy a Sport pokračuje s chutí ve vykružování. Ale i přesto – samosvor by mu opravdu slušel. 😉

Poklonu zaslouží i adaptivní řízení, kdysi spolehlivý zabiják přesnosti i zpětné vazby (majitelé starších BMW by mohli vyprávět). Zvyknete si na něj během pár kilometrů, je přesné a dobře vyvážené, navíc dává až překvapivě hodně informací o dění pod koly. Jasně, ten feedback je uměle vytvořený, ale fakt to funguje, je to taková trošku afektovaná hydraulika. Při běžné, svižné jízdě docela uvěřitelné, při tvrdém zacházení už trošku přehnané. Ale bude vás to bavit!

Jediné, co za tímhle báječným kompletem trošku zaostává, je spojka a brzdy. Spojka je zbytečně měkká a brzdy po sešlápnutí chvilku váhají a ani následně nepůsobí úplně přesvědčivě. Ne že by nebrzdily, ani se mi je na oblíbených okreskách nepovedlo unavit, ale měl jsem z nich pocit, že k autu prostě nepatří. Ale to snad pořeší nějaké ty aftermarketové díly. 😉

Zcela na rovinu – Honda v žádném případě nezkoušela udělat HR-V Type R, ono by to ani nemělo moc smysl (ne, fakt nejsem fanda aut jako RS Q3, natož pak oblud typu X6 M), Ale HR-V Sport? Sport se dnes jmenuje kdeco, u Hondy konkrétně i verze výbavy civicu, která není o nic sportovnější, než ty ostatní.

Konkurence chápe potřebu dát takovým autům, jako je HR-V Sport, jasnou identitu. Nissan má Nismo, u Toyoty se rodí GR, o FR u Seatu nebo GT u Renaultu nemluvě. Jen Honda má HR-V Sport a Jazz Dynamic… Chápu, že Type S už zabavila Acura, ale co třeba sjednotit alespoň označení Si, které je dobře zavedené v Americe?

Každopádně už je jasné, že HR-V Sport není sporťák, ani nějaké hardcore uskákané hot-SUV. Je to auto, jaké byste čekali od prémiové sportovní značky – dobře vypadající, s decentním nádechem sportovního stylu v podobě tlumené červené v kabině, s charakterním, nadstandardně výkonným motorem a skvělým podvozkem, který zvládá bravurně zatáčky i špatné cesty. Jestli má být tohle další krok k cestě Hondy na horní okraj mainstreamu coby jisté alternativy k prémiovým značkám, tak je to ještě důslednější krok, než jaký udělala s desítkovým civicem.

Musím říct, že po stránce dynamiky HR-V Sport předčilo má očekávání, ale opravdu mě dostalo chováním na silnici. Kombinace vynikajícího, agilního podvozku s krátkým rozvorem a výše umístěným těžištěm je mnohem zábavnější, než bych vůbec kdy čekal a rozhodně mnohem zábavnější, než chladně precizní civic. Za mě je tohle po Civicu Type R nejlepší honda, jakou dneska můžete koupit a dal bych jí bez zaváhání přednost před Civicem X.

Ne proto, že je rychlejší, ale proto, že je podle mých měřítek zábavy za volantem prostě lepší. Jen bych si pak nadával za ten menší kufr. 😀 Ohledně srovnání s Jazzem Dynamic bych ale byl opatrnější – mezi nimi je tak velký rozdíl v celkové filozofii, že je snad ani srovnat nelze. Honda má prostě teď pro každého něco – superrychlý hot-hatch, zábavný malý hatchback a „gétéčkový“ crossover. 😉

Honda má dnes na webových stránkách nabídku devíti modelů, protože tam je extra uvedena hybridní verze CR-V, Civic Type R a ještě neprodávaná Honda e. A víte, co si myslím? Že by tam HR-V Sport klidně mohlo být také prezentované jako samostatný model. Zasloužilo by si to.

Honda HR-V Sport 1.5 Turbo 6MT  
Objem motoru (ccm)1498
Výkon (k)182/5500
Točivý moment (Nm)240/1900-5000
0-100 km/h (s)7.8
Max. rychlost (km/h)215
Spotřeba paliva (l/100 km)5.9
  
Rozměry karoserie (mm)4346 x 1790 x 1605
Rozvor2610
Pohotovostní hmotnost (kg)1345
Objem nádrže paliva (l)50
Objem kufru (l)448-1473
  
Cena (Kč)689.900

4 komentáře: „Test Honda HR-V Sport: Hodně Rychlé Vozítko

  • Pěkné auto. Škoda jen, že musím myslet na rodinu a v tomto směru je CRV praktičtější. Interiér je pecka

  • paráda, hodilo by sa mi ako doplnok k FK8

  • Taky bych ji bral, jen kdyby měla motor 1.8 atm, jak mám v Civiku 9.g.

    • Ta 1.8 by byla pro HR-V lepší, než 1.5, ale že by to byl až takový dramatický rozdíl, to si nemyslím. 😉

Komentáře nejsou povoleny.