Honda e: první jízdní dojmy

Ten otravný Covid může být i k něčemu dobrý. Díky němu české zastoupení Hondy mohlo uspořádat lokální novinářskou akci na modely Honda e, Jazz a Crosstar a (některé 😉 ) redakce tak nemusí čekat na klasický test kdovíjak dlouho. Asi chápete, že první auto, kterému se budu věnovat, je elektrické „e“ a hned úvodem se musím přiznat, že v jeho případě jsem byl už předem zaujatý. Honda e mi na fotkách naprosto učarovala a poté, co byly zveřejněny technické parametry a vyšlo najevo, že to bude zadokolka s rozložením váhy 50:50, byla má očekávání velmi vysoká.

To nevypadá jako dobrá výchozí pozice pro objektivní hodnocení, jenže na druhou stranu – pokud auto nesplní takové předpoklady, zklamání bývá o to větší. Jak tedy kritické první seznámení s Hondou e na krátké pražské trase dopadlo?

První dojem – v bílé vypadá super. Druhý dojem – žlutá je spíš zelená, na ulici asi bude nepřehlédnutelná, ale moc se mi nelíbí. Co se designu týče, Honda e vypadá přesně jako na fotkách – skvěle. Možná je „live“ trošku méně retro a trošku více futuro, než jsem čekal, ale to na věci nic nemění. Je současně roztomilé, stylové, cool a přestože je tvarově velmi jednoduché, budete se asi jako já neustále kochat nějakými detaily.

Na vyzkoušení všeho dohromady měl každý z nás jen zhruba 20 minut, nebyl tedy čas kochat se akváriem na displeji nebo se prokousávat infotainmentem – a už vůbec ne fotit, to si nechám na test, který proběhne koncem prázdnin. Prostě rovnou skočit za volant a cihlu na plyn! Pedál! Akcelerátor…

Neodpustím si ale rychlé rozhlédnutí po kabině. Ani tady fotky nelhaly, vypadá stejně prémiově jako na fotkách. Plasty jsou sice okázale tvrdé, ale poctivě černé a mají retro strukturu, což překvapivě dobře funguje společně s vymazlenými dřevěnými dekory a kvalitními displeji s (konečně) povedenou grafikou. Líbí se mi i struktura a barva látky na sedadlech, použitá též na kapsičce pro mobil ve spodní části středového panelu. Když k tomu přidám pohodlná, nízko posazená sedadla, disponující současně i příjemným bočním vedením, nenašel jsem nic, co bych kabině mohl vytknout. Ale dozadu jsem se posadit nestihl, ani jsem neotevřel víko kufru. A dojmy z displejových zrcátek nechám uzrát do příště, stejně nebylo proč do nich koukat (směják s růžky a vyceěnými zuby :-D).

Důvod je prostý – každou sekundu, strávenou ve společnosti éčka, jsem chtěl strávit za jeho volantem. Už jen ten odpich z parkoviště. Nebo křižovatky… Nebo zrychlení při myškování z pruhu do pruhu… Papírový výkon 154 koní, točák 315 Nm a stovka za 8,3 s sice naznačují, že to bude svižné svezení, ale řidiče, zvyklého na nějaký projev obdobně výkonného benziňáku, to nedokáže úplně připravit na realitu. Jak říká ambasador Hondy Jenson Button – výkonu není nikdy dost, ale v případě Hondy e je ho dost na to, abyste se stali v ulicích měst kingem. Řev motoru jsem asi shledal postradatelným, nejspíš opravdu stárnu. 😉

Jasně, tohle dokáží i jiné elektromobily obdobných parametrů. V případě éčka je to však jen jeden díl skládačky a troufám si říct, že možná ten méně důležitý. Možná bych se dokonce spokojil i s tou slabší verzí, kdyby nebylo zbytí. Nejsilnější stránkou auta je totiž podvozek. Nejvíc mi jeho agilita připomíná Mini (než se z něj stal subkompakt), ale bez toporného, drncavého naladění pérování. Nebo možná hybridní motokáru CR-Z… Malá honda neskutečně ochotně zatáčí, ale současně velmi dobře pohlcuje rázy. V nějakém anglickém magazínu jsem četl, že naladění šasi není úplně sportovní. Bral jsem to jako výtku, ale už jsem pochopil. Je prostě prémiové, luxusně-sportovní, hravé, obratné, pevné a přitom pohodlné. Mimochodem Honda si je potenciálu auta dobře vědoma – kolik elektromobilů má standardně z fabriky obuto UHP pneumatiky Michelin Pilot Sport 4?

Ostatně ani řízení bych neoznačil jako vyloženě sportovní. Naladění posilovače připomíná hondy z devadesátek – je přesné a poměrně lehké, ale ne přeposilované a na rozdíl od těch zmíněných také strmé a ostré. 😉 Nebude mít problémy jej ovládat křehká žena, ani závodník. Volant možná mohl mít trochu silnější věnec, ale drží se dobře. Na některých typech příčných nerovností jsem zaznamenal náznaky mírné nervozity, ale přiznávám, že můj jízdní styl byl, řekněme …lehce nestandardní . 😉 Co vám budu povídat, po celou dobu jízdy jsem měl na tváři široký, vpravdě americký úsměv. 😀

Honda e je prostě ve městě rychlá – v přímce, ale i v zatáčkách a to je to, co se mi na ní líbí za všeho nejvíc. Ve svém krátkém komentu pro facebookovou stránku české Hondy jsem řekl, že kdybych měl peníze na Civic Type R, koupil bych si bez rozmýšlení Hondu e. Nebyla to nadsázka. Nic proti CTR, je to nejrychlejší předokolka, hardcore hot-hatch, ale mně jsou bližší spíš menší, agilnější auta, vzpomeňte na test Jazzu Dynamic. I přesto, že jsem v tomto ohledu asi trošku exot a pro vás představuje „e“ spíš potenciální nákupní taška pro manželku, stejně mám pocit, že s ním nakonec stejně budete jezdit víc vy. 😉

Že je Honda e drahá? Ano, je, zatraceně drahá. Ale zatím z ní mám takový dojem, že zákazník pozná, že si zaplatil něco extra. Designem počínaje, přes luxusní interiér a komfort až po jízdní vlastnosti. Že mohla i tak být o něco levnější? Ano, to bezpochyby mohla, ale mám pocit, že rozhodnutí udělat z prvního BEV pro Evropu prémiovou RWD bylo správné. Nemusím vám vyprávět, že se těším, až vytáhnu Hondu e na okresky a předpokládám, že tam si bude počínat stejně schopně. A jedno vím jistě už teď – dobíjet budu hodně často. 😀