Testy

Honda Crosstar: první jízdní dojmy

Honda koncem minulého týdne představila českým novinářům v Praze hned tři své důležité automobilové novinky – modely Honda Jazz, Honda Crosstar a Honda e. První dojmy z malého prémiového elektromobilu Honda e už jste jistě četli, teď vás v krátkosti seznámím s malým crossoverem Honda Crosstar. Podmínky byly stejné, jako u éčka, tedy krátký časový limit a ujetá vzdálenost, takže doufám opět omluvíte, že jsem se místo focení věnoval jízdě.

I přesto ale něco k designu mám. Vzhled auta se hodně řešil a musím říct, že v komunitě se spíš nelíbí. Já jeho minimalistický design oceňuji a musím říct, že crosstar i výchozí jazz jsou dost nefotogenické. Až je uvidíte naživo, řada z vás asi změní názor, protože v reálu vypadá opravdu výrazně lépe. Co mi na crosstaru a jazzu vadí nejvíc – že nevypadá ani trochu jako žádná jiná Honda, co je v současnosti v nabídce, chybí zcela markanty značky – světlomety zakomponované do masky, samotná maska má jinde nepoužívaný tvar, popřípadě zcela chybí… Měl jsem za to, že si Honda už uvědomila důležitost jednotosti designérského jazyka, ale zjevně nikoli…

Ale pojďme za volant. Po usednutí do kabiny jsem zažil doslova šok a to v dobrém slova smyslu. Výhled ze sedadla řidiče trošku připomíná kino IMAX. „A“ sloupky karoserie jsou skutečně tenoučké a ani hlavní nosné sloupky „A1“? 😉 ) hned za nimi nejsou kdovíjak tlusté, takže pozorovací úhel je naprosto fantastický. Ti, co znají Renault Espace, budou vědět, o čem mluvím, v městském autě jde ale o něco unikátního – a možná i užitečnějšího. Pokud máte partnerku, která se bojí jezdit ze strachu, že někoho přehlédne při pohledu šikmo vpřed, tak tu už z crosstaru asi nedostanete. Tady cokoli přehlédnout snad ani není fyzicky možné. 😀

Honda se hodně pochválila za sedadla crosstaru. Mají novou nosnou konstrukci a silnější polstrování, takže mají být pohodlná, ale současně prý podrží tělo a netlačí. Kupodivu to není jen marketing, je to opravdu tak. První usednutí ve mě jásot nevyvolalo, ale jakmile se mi po pár minutách jízdy sedadlo přizpůsobilo, nemohl jsem si posaz vynachválit. Je asi nejlepší v subkompaktní kategorii. Navíc překvapí i výškový rozsah nastavení. Dá se sedět opravdu hodně nízko (nepochopíte, jak tam dolů ještě nacpali palivovou nádrž), ale samozřejmě i hodně vysoko, což ocení ti, co chtějí mít lepší rozhled. Ještě rychle nakouknout na zadní sedadla – i ta jsou pohodlná, ale hlavně – prostor pro kolena je obrovský, na šířku je ho také dost a ani v oblasti hlavy jsem se 183 cm nestrádal. Možná Honda mohla trochu ubrat z prostornosti na úrovni kabiny střední třídy a trochu zvětšit kufr, 304 l fakt není žádný zázrak. Potěší ale plastová schránka pod podlahou s otvorem pro odvod vody, ideální na odložení špinavých nebo mokrých předmětů.

Tak jdeme jezdit. Pohonný systém e-HEV se spalovacím motorem a dvěma elektromotory funguje v principu stejně, jako hybrid i-MMD v Hondě CR-V. Benzinová patnáctistovka pracuje primárně v roli generátoru pro elektromotor se slušnými parametry 107 k a 253 Nm. Crosstar s ním umí stovku za 9,9 s, což je mimochodem hodnota, jakou potřebovalo svého času hybridní sportovní kupé CR-Z. 😉 Crosstar tak bez problému zahanbí Civic 1.0 s CVT – a ten nejede nijak špatně. Auto se tedy pohybuje ve městě velmi svižně a na křižovatkách si můžete dávat závody v akceleraci se skútry. 😉 Jak už to u elektromotorů bývá, dynamika je v reálném světě lepší, než na papíře, díky okamžité reakci na plyn a velkému točivému momentu.

Kromě dynamiky crosstar potěší i odhlučněním. Po pár kilometrech těžko vynášet nějaké konečné soudy, ale hluk od kol mi přišel menší, než u civicu (to mohou ovlivnit samozřejmě i pneumatiky), ticho je na palubě samozřejmě i díky provozu převážně na elektřinu. Spalovací motor v optimálním režimu otáček totiž pracuje velmi tiše. Při vytočení už se ozývá poměrně dost (je asi o něco hlučnější, než tříválec v Civicu s CVT), ale má překvapivě příjemný zvuk. Navíc chybí „vysavačový“ projev, elektronika velmi dobře simuluje poklesem otáček přeřazování a efekt klasického automatu je téměř dokonalý.

Další překvapení si nachystal podvozek crosstaru, ale už ne tak příjemné. Záleží tedy na tom, co od auta vyžadujete. Crosstar totiž není žádná městká štika. Jízdně se chová spíš jako zmenšené CR-V, než subkompaktní crossover. Má překvapivě komfortní podvozek, na delších nerovnostech se houpe a kolébá, přičemž dobře tlumí rázy od nerovností, ale moc zábavné to svezení není, auto působilo dost těžkopádným dojmem. V ostrých zatáčkách se mi crosstar zdál docela nedotáčivý a na rychlé změny směru reagoval rozkýváním, na druhou stranu v běžných zatáčkách se choval docela dobře. Uvidíme, co okresky v klasickém testu. Každopádně takové HR-V vedle crosstaru působí jako sporťák. Co je ale jednoznačně slabší stránka auta – řízení. Má sice variabilní převod, takže do zatáček je krásně strmé, ale kolem přímého směru naopak není strmé ani trochu a v kombinaci s příliš velkým účinkem posilovače asi bude na silnici působit trochu nejistě. Uvidíme, jak se předvede v klasickém týdenním testu.

2 komentáře: „Honda Crosstar: první jízdní dojmy

  • Celé mi to zní jako ideální vůz pro moderně smýšlející západní (nebo trochu bohatší) penzisty.

  • Nedavno jsem videl toho Jazze nazivo, a na prvni pohled mi prisel teda hnusny.
    Mozna, ze az se zase budu par mesicu presvedcovat, ze je jenom skaredy, tak to pak budu vnimat jinak.

Komentáře nejsou povoleny.