Honda a Nissan na jaře oznámily, že se dohodly na tom, že provedou analýzu, zda by byla možná spolupráce v oblasti elektromobilů. Já to považuji za skvělou zprávu, došlo by ke kooperaci dvou japonských značek s historicky největším vztahem ke sportovním autům a motorsportu, a vznikla by určité protiváha impériu Toyoty, která k sobě (až nezdravě) víc a víc přitahuje značky Suzuki, Subaru a Mazda. Ale k mému překvapení to komunity obou dotčených značek nevidí tak jednoznačně.
Fanoušci Nissanu iniciativu vítají, což asi není nic divného, po dekádách soužití s Renaultem, příznivci Hondy jsou ale skeptičtí – to poslední, co chtějí, je, zatáhnout si do baráku Renault. A co je možná ještě překvapivé – jak jsem následně zjistil, do značné míry to reflektuje i postoje obou automobilek. Tak si pojďme rozebrat, co za tím stojí, jaká jsou rizika a co to může přinést.
Vzhledem ke krachu BEV projektu Hondy a General Motors to asi překvapí, ale iniciátorem jednání byl Nissan, jehož akcie tímto oznámením vyletěly vzhůru. Jak známo, politickými problémy zmítaná aliance Renault-Nissan se nedávno restartovala a obě automobilky drží navzájem už pouze 15 % akcií s hlasovacími právy. Nissan tedy už není podřízen Renaultu a nelze přehlédnout, že se od něj Japonci chtějí co nejvíce odpoutat. A to je s podivem, protože té spolupráce bylo doposud skutečně velmi málo, omezila se na sdílení některých motorů a převodovek a na společný vývoj ICE a BEV platforem. Kontaktování Hondy je tedy signálem, že by chtěl Nissan s Renaultem do budoucna spolupracovat ještě méně – a to i přesto, že Nissan má smluvní povinnost investovat do francouzského Ampere. Honda, potažmo její příznivci, tak nemusí být strach, že by Nissan byl Francouzi nějak závažně intoxikován.
…a to tím spíš, že předmětem možné spolupráce je momentálně jen „vývoj softwarové platformy (včetně bezpečnostních a autonomních systémů), základní komponenty elektromobilů a „doplňkové produkty“. Obě značky by také ještě chtěly vyvinout společnou BEV platformu a nakupovat komponenty včetně baterií.“ Přesně tohoto rozsahu se Honda oficiálně drží. Honda je extrémně hrdá značka, prakticky ke všemu, čeho dosáhla, se dopracovala vlastními silami – motory, převodovky, podvozky, hybridní systémy, akumulátory, software – to vše až na skutečně pár výjimek doposud vznikalo „in-house“. Naproti tomu Nissan dává jasně najevo, že by rád spolupracoval v mnohem větším rozsahu, předmět dohody o zkoumání možností spolupráce je ale v tuto chvíli jasně dán.
Analýza nebude vůbec snadná, spolupráce totiž vyžaduje v první řadě sjednotit své standardy. Základním problémem je už sběrnice CAN, která se u obou značek liší. Která značka asi obětuje svůj standard? Jiné oblasti by ale mohly být jednodušší. Honda N-VAN e bude využívat akumulátory od AESC, v níž měl donedávna Nissan podíl a od AESC bere baterie Nissan Sakura… Asi by nebylo složité shodnout se na jednom typu aku a nakupovat je společně. Ba co víc – Honda a Nissanem už dokonce jsou částečně propojeny, byť zatím přímo nespolupracují. Styčným bodem je společnost Hitachi Astemo. Tu vlastní ze 40 % Hitachi, které má úzké vztahy s Nissanem a společnosti Keihin, Showa a Nissin Kogyo, napojené na Hondu, která má jejich prostřednictvím ve firmě také 40% podíl. A Hitachi Astemo získala od Hondy zakázku na vývoj e-axle, tedy konstrukčních celků klíčových pro pohon elektromobilů a stejné zadání získala od JATCO, společnosti přidružené k Nissanu.
Nissan a Honda také doposud nezávisle nakupují u JATCO a Akebono, což by se také mohlo změnit. I takové drobnosti by mohly při sloučení objednávek přinést nezanedbatelné úspory. Takže i kdyby nedopadly softwarově komplikované projekty, nabízí se řada dalších možností. Ale jedno je jisté – určitě není čeho se při této spolupráci bát. A nejméně Renaultu. 😉