Americká formulová závodní série Indycar je zcela jistě po F1 nejprestižnějším monopostovým šampionátem planety a ten letošní už je za námi. Důvod, proč o tom píšu, je přitom velice příjemný – šampionem se totiž stal (už zase, potřetí v posledních 4 letech) španělský démon Alex Palou, jezdec stáje Chip Ganassi Racing, věrné už celé dekády značce Honda. Ten sice v posledním závodě v Nashville dojel na jistotu až jedenáctý, ale to mu komfortně stačilo k celkovému vítězství o 31 bodů před Coltonem Hertou. Tenhle Amík s vizáží Jamese Hunta ale stejně jezdí s hondou za zády, jen v týmu Andretti, takže by se pro nás zase tak moc nezměnilo. Každopádně je dobře, že Alexe nepřetáhl McLaren, i když by možná bylo fajn tenhle jezdecký fenomén vidět o level výš – v F1. Ideálně pak v roce 2026 v týmu Aston Martin – Honda. 😉

Dalším letošním oslavencem byl švédský (koho by to napadlo? 😀 ) pilot Linus Lundqvist (zase stáj Chip Ganassi), jenž skončil sice až 16., ale stal se nováčkem roku. Jezdci s motory Honda dále obsadili (co se Top 10 týče) celkově 6. (australský penzista Scott Dixon), a 7. (Kyle Kirkwood) příčce, zbytek patřil pilotům Chevroletu. Mimochodem – Takuma Sato stále jezdí v Rahal Letterman Lanigan Racing, ale asi jen kvůli nějakým jenům z Tokia, skončil s jediným bodem 37. ze 43 jezdců. A to byly časy, kdy vyhrál i Indy 500 (2017 a 2020). Možná už by se na to měl vykašlat…

Mimochodem – v Indycar už nenajdete ani zmínku o Poháru konstruktérů, přestalo se zjevně (oficiálně) rozlišovat, s jakým motorem týmy jezdí a jde čistě o souboj jezdců. Ale i přesto ta červená háčka u letošního double nepotěší o nic méně.