/ Test Honda HR-V e:HEV (2025): o kousek lepší /

Honda vloni modernizovala malé crossover-coupe HR-V a teď si v prvním českém testu můžete přečíst, co je nového. Designovým změnám už jsem se věnoval při japonském představení, ale musím ještě zmínit, jak na mě auto působí naživo. Musím říct, že verze s původní maskou chladiče vypadala o něco lépe. Ale nové řešení má také své výhody – háervéčko teď působí hranatějším, drsnějším dojmem. Ne, že by to mělo úplně zapotřebí, ale některým pozorovatelům s oční vadou dosavadní řešení připomínalo cosi od křivého háčka – což teď (snad proboha už) opravdu nehrozí. Naopak jednoznačně pozitivní změnou jsou zadní svítilny s vodorovnými LED pásky. Poté, co Toyota designově úplně zazdila C-HR, je podle mě právě Honda HR-V nejhezčí malý crossover na současném trhu. Akorát nechápu, proč si ho někdo kupuje s barevně odlišenou střechou, jakou má i testovací verze. Narušuje kupé siluetu auta, která je na něm právě to nejlepší.

Interiér testovací verze Advance je dvoubarevný, což dramaticky zlepšuje dojem z kabiny, Všechny plasty na důležitých místech okolo posádky jsou měkčené, ovladače mají perfektní zpracování i materiály a pro nohy i lokty je místa jako v kompaktech, takže atmosféra na palubě je opravdu luxusní. Docela efektním stylistickým prvkem jsou tenké zářivě modré lišty na palubní desce a dveřích; přitom taková blbost. 😉 Ústupkem designu je změna asymetrického středového panelu kolem voliče, ale díky tomu vznikla pod ovladači ventilace docela velká přihrádka. Akorát z nějakého nepochopitelného důvodu nemá protiskluzovou úpravu ani vložku, takže bude nutný tuning, pokud tam chcete mít i něco jiného, než balíčky kapesníků.

Volant by měl mít větší rozsah podélného nastavení, tohle je spíš symbolické. V poslední době za volantem zaujímám trošku relaxovanější pozici a v té sedím už trošku na dlouhé ruce. Sedadla jsou stále velmi pohodlná a s příjemným bočním vedením, ergonomie ovladačů i samotná logika obsluhy infotainmentu je bez výhrad. Určitě nezapomeňte nastavit boční výdechy ventilace na bezprůvanové proudění, díky nim se vzduch pohybuje v kabině, aniž by to kdokoli cítil. Opět musím pochválit audiosystém, řekl bych, že hraje ještě lépe než doposud, koneckonců má teď šest reproduktorů. Na infotainment nemám moc vysoké nároky, ale v testovacím autě mě překvapila občasná pomalá reakce na povely, typicky po stisku dlaždice na hlavní obrazovce menu. Přitom samotná sub-menu šlapala bez problémů.

Když už je řeč o asistentech – tohle HR-V bylo snad úplně první auto, u něhož jsem hned po nastartování nemusel vypínat systém výstrahy opuštění jízdního pruhu, choval se rozumně a za celou dobu testu protestoval jen výjimečně. Co ale je nutné hned deaktivovat – sledování dopravních značek. Jinak se totiž nezbavíte protivného pípání při překročení zobrazené povolené rychlosti. A víte, jaká je místní kvalita značení… Je škoda, že to nelze vypnout zvlášť, protože hlídání značek je jedna z nejužitečnějších funkcí nových asistenčních systémů. Když si totiž vypnete pouze akustické varování před překročením rychlosti, je zticha pouze do 10 km/h nad limit, navíc mám pocit, že (si) občas stejně pípá. Prostě jen tak, pro radost (ne mojí). Alespoň že si tohle nastavení honda na rozdíl od sledování značek pamatuje. V nabídce je to naštěstí vypnuté během pár sekund, jen na to pamatovat, to je v mém věku už trochu problém. 😉
S ostatními fičurami Honda Assist nemívám problémy a HR-V není výjimkou, prostě fungují. Navíc tady musím speciálně pochválit poloautonomní Level 1 adaptivní tempomat s udržováním v jízdním pruhu. Umí rozpoznat i hodně mizerné čáry a v mlze vidí mnohem, mnohem líp, než já.

Ale ještě na skok zpátky do kabiny. V testech se málo mluví o sedadlech Magic Seats s výklopným sedákem. Asi proto, že na to prostě novináři, tím méně nějací influenceři, nejsou zvyklí. Ale protože máme doma starší jazz, naučil jsem se je při převozu nákladu dost často využívat. A HR-V nemá moc velký ani vysoký kufr, takže se tato variabilita navíc opravdu hodí. Ale pojďme jezdit, tisková zpráva slibovala v první řadě nějaké změny nastavení pohonného systému.

V testu původní verze HR-V e:HEV (viz odkaz výše) jsem pohonný systém i-MMD převážně chválil, jedná se o skvělou techniku… pro Japonsko, kde se jezdí i na dálnici stovkou, výjimečně stodvacítkou. 🙂 U nás Honda háervéčko klasifikuje jako „městský crossover“, což mnohým může znít jako „auto na houby“, ale spousta automobilů se fakt většinu svého života pohybuje pouze po městě a běžných silnicích. A schopnosti v tomto prostředí teď Honda ještě trošku vylepšila. HR-V se teď více spoléhá na elektromotor, benzinová patnáctistovka se neaktivuje tak často při každém nárůstu zatížení, což přispívá ke kultivovanosti jízdy a HR-V tak nejen působí dojmem silnějšího auta, navíc je v interiéru větší ticho.

Stále si myslím, že jízdní režim Eco je naprosto k ničemu, pokud tedy nejste masochisté. Tupé reakce systému jsou k uzoufání a vydržel jsem to zase opravdu jen pár kilometrů. Navíc se akumulátory nabíjí jen aby se neřeklo a nelze tak často a dlouho jezdit na elektřinu. Jako nejlepší způsob využívání HR-V mi přišla kombinace módů Sport a Normal. Na silnicích jsem využíval režim Sport – má ostřejší reakce na plyn, což je zábavné, ale zároveň více nabíjí akumulátory. Ve městě, pokud jsem si vzpomněl 😉 , jsem přepnul na standardní režim, v němž auto funguje dostatečně dobře a využíval jsem téměř nabitý akumulátor. Tím jsem zkombinoval potěšení z jízdy s nízkou spotřebou. Bohužel Sport je jediný režim, který si auto po vypnutí zapalování nepamatuje.

Já vím, tu dálnici stejně musím zmínit. Čas od času tam prostě musíme a HR-V z toho není moc šťastné. Ačkoli jsem snad nečetl test, kde by nezaznělo, že by potřebovalo lépe odhlučněný motor, Honda s tím nic neudělala a je to cítit právě na dálnici, kde se motor často vytáčí a do kabiny proniká hluboké hučení. Navíc v tomto režimu elektřina vypomáhá jen minimálně a vše závisí na skromné patnáctistovce, takže jde spotřeba rapidně nahoru. Já vím, takhle to zní trochu děsivě, ale není to zase takový horor, aut s podobnými parametry – a výsledky – jezdí po evropských dálnicích kvanta nikdo se v nich nehroutí, jen je to prostě hodně velký rozdíl oproti naprosto pohodovému silničnímu a městskému provozu. Cestu na dovolenou párkrát za rok však určitě zvládnete. 😉

Druhý test HR-V a zase na zimních pneumatikách při teplotách kolem nuly. A navíc auto naprosto syrové, přebíral jsem ho se 170 km na počítadle, takže zase nebudou relevantní hodnoty spotřeby. Ale ani tak se Honda HR-V nemá za co stydět. V kombinovaném nedálničním provozu jsem jezdil v rozmezí 5,6-6,2 l, v režimu cca 110 % limitů s běžným předjížděním, respektive jízdou s provozem. Na dálnici to bylo cca 8,5-8,6 l při víceméně konstantních tachometrových 140 km/h (GPS 136 km/h). Vzhledem k tomu, že je 1.5 i-MMD pro HR-V pohon výkonnostně „na hraně“, je také dost citlivé na jízdní režim. Krásným příkladem je moje cesta od Prahy na silvestrovskou oslavu kousek od místa, jemuž se vyhýbá i Air Force One. Jako vždy jsem vyrážel později než bylo v plánu, navíc padla lehká mlha, což znamenalo, že cesta přes Kolín a Havlíčkův Brod byla plná k smrti vyděšených řidičů, za nimiž se tvořily „vláčky“. Hondička tak měla co chvíli pedál zaražený v podlaze a poté ji ještě čekalo nějakých 100 dálničních kilometrů. Výsledkem bylo docela neutěšených 8,2 l benzinu na 100 km. Novoroční cestu zpět normálním jízdním stylem po běžných silnicích ale absolvovala za krásných 5,7 l.

Podvozek a jízdní vlastnosti Hondy HR-V jsou fantastické. Odpružení má sportovně tuhé naladění, které velmi dobře tlumí rázy a pohlcuje nerovnosti i na velmi špatných okreskách. Na roletkách poskočí jen výjimečně a počet tupých rázů v kabině je minimální. V zatáčkách se naklání jen nepatrně a oblouky vykružuje s nakažlivou lehkostí, ochotou a jen minimální nedotáčivostí. Řídit tenhle crossover je potěšení, Honda na něj může být právem pyšná. Aby ne, na jiných trzích musí šasi zvládnout přes 180 koní. A když ji budete řídit hodně tvrdě, budete se s ní muset trošku poprat a dočkáte se i tendencí zádě k přetáčivosti. Je fakt skvělá, škoda, že nemůže mít dvoulitrový hybrid z civicu.

Facelift Hondy HR-V mnoho nového nepřinesl, ale bylo v dobré formě i doposud a moc úprav nepotřebovalo, vždyť jízdně patří k nejzábavnějším crossoverům vůbec. Prémiový design bude stále významným prodejním argumentem tohoto crossover-coupe a teď se navíc možná bude o něco víc líbit mužům. Kabina je o chloupek praktičtější a o pořádný kus atraktivnější díky dvoubarevnému schématu. Hybridní systém byl jen trošku „učesán“, ale pocitově došlo ke zlepšení jeho fungování díky většímu zapojení elektromotoru, což prospělo i akustické pohodě na palubě. Bohužel z mého pohledu největší slabina auta vyřešena nebyla – benzinový motor je ve vyšších otáčkách stále dost hlučný.

Honda HR-V e:HEV Advance
Objem motoru (ccm)1498
Výkon (k) benzin/elektromotor107/6400 / 131
Točivý moment (Nm) benzin/celkem131/5000 / 253
0-100 km/h (s)10.7
Max. rychlost (km/h)170
Kombinovaná spotřeba paliva WLTP (l/100 km)5.4

Rozměry karoserie (mm)4355 x 1866 x 1582
Rozvor2610
Pohotovostní hmotnost (kg)1377
Objem nádrže paliva (l)40
Objem kufru (l)335-1305

Cena (Kč) základní / testovaná verze739 900 / 799 900

Zanechte první komentář