Ponechme stranou otázku financí – vývoj supersportu se specifickým šasi i motorem úplně od nuly stojí obrovské peníze, které se téměř jistě nevrátí. Ale přemýšleli jste, jak je možné, že jakákoli mainstreamová automobilka v době, kdy jsou hlavním tématem emise a uhlíková neutralita, postaví 650koňové auto, které ze všeho nejvíc připomíná okruhový závodní speciál? GR GT je bez sebemenší pochybnosti fantastický projekt, ale proč to Toyota vůbec udělala? Portfolio sportovních aut se spalovacími motory má dnes slušné, další se chystají a ke standardním masově vyráběným hybridům to asi vyznavače zábavného svezení nepřitáhne.
Netušíte? Tak já vám to prozradím… 😉
Může za to Akio Toyoda, jak jinak. Tohle auto si vlastně nechal postavit pro sebe!
Pod vedením Toyody se z výrobce k uzoufání nudných přibližovadel stala značka se šmrncovním portfoliem a „Morizo“ tahá za nitky (no, spíš to jsou lodní lana) i po svém odstoupení a přesunu do křesla předsedy dozorčí rady. Ale proč GR GT, která vypadá, jako by utekla ze závodního simulátoru? Nestačila by třeba nějaká pořádně nabušená Supra z vlastního vývoje (bez BMW)? Odpověď musíme hledat o čtvrt století dříve.
Když se Akio Toyoda coby (už tehdy) fanda do aut propracoval v roce 2000 do dozorčí rady Toyoty, hlavní testovací jezdec Toyoty Hiromu Naruse ho namotivoval, aby se posunul dál a naučil se opravdu řídit. Stal se jeho mentorem a trénovali spolu nejen na japonských okruzích, ale i na Nürburgringu. Jenže nejlepší auto jaké měli k dispozici, byla Toyota Supra A80, takže Toyoda neustále kontroloval zrcátka a musel sledovat, jak se kolem něj prohání emková BMW, 911 a další sporťáky evropských značek. Toyota nemůže vyrobit takové auto! Jdi mi z cesty! Akio si podle svých slov představoval, že něco takového na něj křičela auta, která ho předjížděla. Bylo to frustrující.
Výsledkem toho byl už po necelé dekádě Morizových zkušeností s motorsportem Lexus LFA. „Je to poprvé, co se mohu dívat jen dopředu,“ prohlásil prý na adresu auta Naruse, jenž samozřejmě auto sám vyvíjel. Samozřejmě s trochou nadsázky; ti, co měli to štěstí LFA řídit, říkali, že radost za volantem byla neskutečná, ale na Ringu reálně zase tak moc rychlý nebyl (což se docela často stává). Výrazné zlepšení přineslo LFA Nürburging Package, ale bohužel se podobně jako v případě Nissanu GT-R nad časem Akiry Iidy (7:14,64) vznáší stín pochybností, zkušený Horst von Saurma ze Sport Auto (ten časopis už snad ani neexistuje) byl o propastných 12 sekund pomalejší s časem jako Audi R8 GT, 911 Turbo S nebo GT-R (vše von Saurma). Takže Akio Toyoda stále nebyl spokojený.
No a třináct let po ukončení výroby LFA a po pěti letech od schválení projektu tu máme GR GT – auto, s nímž snad už bude Morizo-san v pohodě. Jak už naznačil původní koncept, auto vzniklo jako závoďák, z něhož byla odvozena silniční verze. Má hybridní pohon, ale jsem si jistý, že až budou oznámeny detaily, zjistíme, že elektrifikace bude u road-legal modelu vedle twin-turba V8 spíš symbolická a hlavním cílem bylo, aby pan Toyoda mohl s klidným svědomím ta zrcátka odšroubovat. 😉
