Plachtím (muhehe) okreskou od hradeckého letiště na Jaroměř dvoubodovou rychlostí, před zatáčkami svědomitě podřazuji a benzinový dvoulitrový VTEC reaguje bleskurychle jako u špičkové dvouspojky. Honda Prelude se protahuje zatáčkami s nadšením, které nemá moc daleko k mojí MX-5 ND, naklání se jen tak, abych cítil géčka, ale aby se moc nehýbalo těžiště a je fakt těžké nemít při tom rohlík od ucha k uchu. Odpružení je v režimu Sport tuhé, ale nemlátí a hlavně zajišťuje i na zimních pirellkách famózní grip. Jenže dojíždím vláček tří aut, jedoucích obligátních osmdesát. Takže dvakrát ťuknout do levého pádla, ať je připraveno na předjetí a srovnat rychlost. Jenže za točvolanty chvíli visím a uvědomuji si, že motor vlastně vůbec v otáčkách neřve. Takže jakmile vidím mezeru, zase podřadit, ééééééé-ééééééé-ééééééé a trojička se rychle v zrcátkách zmenšuje. „Mi řekni, komu tahle rychlost nestačí, je to úplně v pohodě,“ utrousí můj kopilot Honza z Autosalonu. No jasně, ale mě v tu chvíli došlo něco úplně jiného – pár kilometrů a já vlastně Ludře zbaštil tu simulaci řazení i s navijákem. 😀
Nezačalo to přitom kdovíjak slibně. Dostal jsem pozvánku vyzkoušet na polygonu v Hradci Králové novou Hondu Prelude a protože jsem trochu (vlastně sakra docela dost) záviděl kolegům z mainstreamu evropskou prezentaci ve Španělsku, kývl jsem, přestože zněla na „15 minut na polygonu“ (jakmile coby okruhář slyším „polygon“, vyskakuje mi kopřivka) a „15 minut na silnicích“ (co se dá navnímat za čtvrt hodiny?). Tedy něco ještě mnohem horšího než tři okruhy v Mostě v SLS AMG. Prostě to neznělo úplně rajcovně, navíc v noci zase napadl ten bílý sajrajt. Ale zvědavost zvítězila. 😉
Na místě čekala dvě kupátka Honda Prelude v mých nejoblíbenějších barvách – a stále jsem se nerozhodl, v které se mi líbí víc (dobře, no, přiznávám, ta šedá lehce vede). A k nim dva Civicy pro srovnání, což byl fakt perfektní nápad. Sami víte, že Civic 11G je taková nízká, široká a elegantní placka, ale vedle Lude je to stejně docela hrbáč – však se podívejte sami. Kupé naživo vypadá tradičně ještě lépe než na fotkách, což je u Hondy běžné, 😀 víc k tomu asi není třeba dodávat, pokochejte se. Interiér je ale trošku víc Civic, než jsem si byl doposud ochoten přiznat, hlavně v té tmavé verzi. Ne, že by to bylo něco špatného, ale designéři se mohli u gétéčkového kupé trochu víc odvázat. Posaz za volantem je honďácky topový, ale už sedadla dávají jasně najevo, že Prelude není placebo pro tajpáristy. 😉 Mají velmi dobré boční vedení, ale jsou přitom široká a pohodlná – a to spolujezdcovo je fakt trochu mělčí, lítat jako nudle v bandasce však nebude. Tak vzhůru na ten nasmekaný asfalt!
Není čas na hrdinství – beru na polygon rovnou to nejlepší, co Prelude poskytuje – volím nejostřejší jízdní režim Sport a samozřejmě aktivuji simulační mód řazení S+ Shift, jenž má nabídnout zážitek jako při svezení s DCT převodovkou s pádly pod volantem, což mnozí jen tak od stolu už mockrát zpochybnili. Já to možná nejdřív zopakuji nebo vysvětlím, pokud v tom stále plachtíte. Hondu Prelude samozřejmě pohání převážně 184k elektromotor, ale pádly pod volantem se reálně(!) ovládají otáčky spalovacího motoru (v roli generátoru). Nejde tedy o to, že byste mačkali pádýlka a regulovali jimi nanejvýš hlasitost reproduktorů. I když ty v tom hrají roli také, v módech GT a Sport je sound motoru podpořen ještě zvukem z audiosystému, protože dvoulitr samotný je dobře odhlučněný. I z reproduktorů však jde reálný zvuk motoru, není to žádný V6 z NSX nebo turbomotor z CTR. No řekněte sami – nezní to celé jako něco, co nikdy nemůže kloudně fungovat?
První kola na trati jsem nejprve sondoval, kde všude skončím na ledovce a přimrzlé břečce ve svodidlech, takže jsem asi jel pro software S+ dost nepředvídatelně a jeho reakce mě docela znervózněly – podřazoval a přeřazoval z mého pohledu nelogicky a chaoticky, ale jak jsem záhy pochopil, chybu neudělali soudruzi v Točigi, ale já. Jakmile jsem si osahal trať a začal zrychlovat, přidal jsem si i ovládání řazení a rázem to byla jiná liga. Předtím mi vrtalo hlavou, jak inženýři vyřešili zvuk, když Civic většinou nejdřív akceleruje bez dvoulitru a ten se s lehkým zpožděním přidá. Vyřešili to jednoduše – jakmile se v Prelude dotknu plynu, roztočí se i benziňák, okamžitě a bez prodlevy. Samotné přeřazení a podřazení je bleskurychlé a downshift doplňuje i lehké škubnutí, které umocňuje dojem z jízdy. Prostě pokud byste do auta posadili někoho, kdo nemá ani tušení, jakou má Prelude techniku, bude auto považovat za kupé s benziňákem a dvouspojkou. Fakt, nekecám. 😀 Z některých videí se zdálo, že je zvuk v kabině moc uřvaný, ale i tohle je bez výhrad. Je prostě tak akorát, abych si užil svižnou jízdu.
Kluzký asfalt se nakonec ukázal spíš jako výhoda, protože dost rychle ukázal, jak se chová Prelude na limitu, hlavně tedy ve srovnání s Civicem e:HEV. Počítám, že s ním už jste snad všichni jeli, takže víte. Civic má vážně fantastický podvozek, nejlepší ve třídě. Nadšeně zatáčí, málo se naklání a prakticky není nedotáčivý. Jenže když jsem do něj z Lude přesedl, jeho handling připomínal loď. 😀 Jo, jízdní vlastnosti a ovladatelnost jsou u Prelude fakt o parník lepší. Nejde jen o snadnost zatáčení, kde kupé zákonitě musí být díky kratšímu rozvoru lepší. Prelude ani za těchto podmínek prakticky nebyla nedotáčivá, ba co víc, když nejedete bez mozku, v kombinaci s AHA (Agile Handling Assist, pro rýpaly – to je pro změnu zase simulace 4WS, takže tam „je“ 😀 ) umí vyjet zledovatělou zatáčku způsobem, simulujícím řízený smyk všech kol. Tedy ne, že by to jiné současné hondy s AHA neuměly, ale tady je to lepší o… ten parník. A ve slalomu byste odmítali uvěřit, že mají obě auta shodný technický základ.
Později na okresce už jsem ten pocit neměl, ale na polygonu bych uvítal v módu Sport o chloupek strmější řízení a také o chloupek méně účinný posilovač. Obecně mám lehčí řízení raději (třeba i u CTR mi standardní vyhovuje lépe než to sportovní), ale někomu by to mohlo vadit. A to vůbec nejhorší na celém autě však je, že nelze tmavý lak karoserie kombinovat s tím luxusním světlým interiérem! 😀 Naprosto nepochopitelné. 😉
Já vím, že to alespoň na závěr musí zaznít – co ta dynamika? Prelude má pohon identický s Civicem e:HEV, je cca o 30 kg lehčí, ale zase má větší kola. Prostě jede jako Civic e:HEV, fyziku se ošálit nepodařilo. Takže je to vlastně jen na vás, jak to cítíte. Sportovní auta jsou různá. Sportovní auto byla Honda CR-Z a hodně lidí s ní bylo (a stále je) spokojeno. Sportovní auto je Swift Sport nebo Polo GTI. Sportovní auta byly Civicy Type R z počátku milénia (zhruba tak jede i Prelude), sportovní auta jsou i foukané tajpáry z poslední doby, MX-5 nebo BRZ a GR86. A sportovní auta jsou i eMka od BMW nebo monstra AMG. Jestli je pro vás Civic e:HEV k uzoufání pomalý, tak přesně tak špatné je i Prelude. Jestli podle vás hybridní civic jede příjemně a je na naše silnice akorát, tak přesně takové je i GT kupé Honda Prelude. Já vždycky raději jezdil rychle s pomalým autem než pomalu s rychlým, takže mi to spíš vyhovuje. Ale naprosto chápu, pokud to máte jinak.
…a to je asi z prvních dojmů všechno, nechme si také něco na klasický test. 😉
