Máme tu takové malé, bezvýznamné výročí. 😉 Před 65 lety vzniklo v Japonsku první auto, vyvinuté speciálně pro ženy, což samozřejmě jako správný macho považuji za sexismus a diskriminaci, protože auta vždy byla, jsou a budou primárně unisexovou záležitostí. 😀 Ale teď vážně – nemůže být pochyb, že auta navrhují povětšinou muži a to hlavně pro muže. Jenže dámy jsou s tím asi v pohodě, protože kdyby nebyly, měli bychom dnes ucelenou modelovou řadu specifických women-friendly vozidel. Namísto toho jsou naprostou výjimkou i různé „sladké“ barvy karoserie a největším výdobytkem ženské emancipace tak zůstává zrcátko v řidičově sluneční cloně. 😉
Ne, že by snahy nebyly. Už ve 20. letech navrhla Dorothée Pullinger vůz Galloway, jenž měl ovládání pozměněno tak, aby lépe vyhovoval ženám a asi první skutečné auto pro ně byl Dodge La Femme z roku 1955, jenž kombinoval krémový a růžový lak s růžovým nebo zlatým čalouněním a dalšími doplňky. Ale Japonci už tenkrát moc nezaostali. V únoru 1961 byl představen Datsun Bluebird Fancy DX (nebo také Fancy Deluxe) na bázi první generace bluebirdu, jenž šel ženám vstříc mnohem důsledněji než o pár let starší Doč.
Proč tak pozdě? Na počátku 50. let v Japonsku ještě moc žen neřídilo, jezdily zejména manželky bohatých mužů, případně nemnohé úspěšné manažerky velkých firem. Ale poměry se už měnily a Bluebird coby konkurent Toyoty Corona patřil do kategorie cenově dostupnějších vozů, tak Nissan zavětřil na přelomu dekády příležitost.
Barva je základ, takže Datsun Bluebird Fancy Deluxe dostal speciální krémově žlutý lak karoserie a s ním sladěná kola, přičemž nemohly chybět pneumatiky s bílými bočnicemi. Krémová barva pronikla i do kabiny, kde ji doplňovaly díly v růžové a fialové barvě. S barvami se však Nissan nespokojil, modifikací oproti standardu prý bylo 30(!), tak se podívejme na ty nejzajímavější. Do sluneční clony spolujezdce byla integrována kosmetická taštička se zrcátkem a osvětlením ve stropě, plynový pedál byl kvůli vysokým podpatkům delší, pod palubní deskou přibyly odkládací prostory a sedadla měla větší rozsah seřízení. Dále byla vzadu pod stropem tyč pro zavěšení oblečení, na zadních sedadlech volitelně stoleček na psaní poznámek, vpředu na palubce zase spony na přichycení „sklerotických papírků“ a pochopitelně audiosystém. 🙂 Zadní boční okna měla záclonky, stejně jako zadní sklo a dokonce bylo možná zakrýt i výhled tím předním. A pozor, za předním sedadlem byl držák na deštník (sorry, Simply Clever) a někde na palubce se měla nacházet také vázička (sorry, Beetle…).
Jen s tou cenovou dostupností to trošku drhlo. Přestože dámský sedan datsun byl (i navzdory extra výbavě) levnější než výchozí bluebird, stál nejméně 724 tisíc jenů. Při průměrném platu vysokoškolského absolventa 15 000 jenů se na něj tedy dalo (samozřejmě teoreticky) vydělat za 4 roky, což zhruba za dvojnásobek času, co si u nás v osmdesátkách za komára vyžádalo střádání na Šáde 105 z průměrného platu. A to není zrovna krátká doba. Tak ještě snad doplním, že k pohonu sedanu Datsun Bluebird Fancy Deluxe s mírami 3915 x 1496 x 1470 mm a rozvorem 2280 mm sloužila atmosférická dvanáctistovka s výkonem 55 koní při 4800/min a točivým momentem 87 Nm při 3600 otáčkách.
