Test Honda CR-V Hybrid 4WD: úsporný pohodář

Japan-cars.cz se už několikrát poštěstilo získat na test hondu jako první v zemi, čehož si samozřejmě považuji, ale jeden drobný problém to přece jen má – auto s najetými pár desítkami kilometrů si potřebuje vždy trochu sednout a údaje o spotřebě nebývají úplně průkazné, navíc je třeba se k motoru chovat šetrněji. Není to jako u NSX, které vám ve fabrice zajedou a řidič může hned vyrazit s cihlou na plynu.

Takže jsem teď uvítal možnost otestovat CR-V Hybrid 4WD znova, tentokrát ve verzi Lifestyle, což není až tak důležité, ale především už mělo na počítadle přes 6000 km, takže poskytlo reálný obraz ekonomiky provozu. Kolem spotřeby se tedy bude tento test točit primárně, plus pár dalších poznámek, co mi nejvíc utkvělo v paměti a zaslouží si zopakovat nebo vyzdvihnout.

Dnes už nemá smysl obhajovat existenci hybridu oproti benzinu nebo dieselu, v Evropě je benzino-elektrický pohon dnes už jediný, jaký lze koupit, takže přemýšlení, jestli se vyplatí a jaké má výhody či nevýhody, odpadá. Prostě pokud zvažujete CR-V, což byste určitě měli, pak jedině s hybridem.

Pokud na novou generaci přecházíte z benziňáku, není vůbec co řešit, ale jestli jste si zvykli kochat se nízkými údaji na palubním počítači aut s motory 2.2 i-DTEC nebo 1.6 i-DTEC twin-turbo, budete asi náročnější. Na spritmonitoru jsem si zjistil, že průměrný majitel minulé generace CR-V s nafťákem a automatem jezdil v průměru za 7,3 l, s manuálem pak za 6,6 l. A co tedy hybridní céervéčko? Výhodou komplikovaného infotainmentu současných hond je, že málokdo umí (nebo se s tím prostě jen nechce otravovat 😉 ) vynulovat palubní počítač. Takže mohu nezřídka špehovat kolegy novináře a poslední porce jimi ujeté vzdálenosti čítala 2330 km. To mohly být 3-4 redakce? Možná dokonce pět. A na palubním počítači údaj 7,7 l, při použití zimních pneumatik. Paráda, o chloupek horší, než diesel v automatu v celoročním provozu, navíc v ostřejším novinářském tempu, takže máme otestováno. 😀 Ale když jsem přijel z Prahy domů vcelku normálním tempem s provozem za 4,7 l, napadlo mě, že tady něco nehraje. 😉

Po dlouhých letech testování samozřejmě vím, že tahle první cesta je takové lákadlo, jednak ji nám dokonale najetou a druhak je to do Polabí mírně z kopce. 🙂 Ale i další jízdy ukázaly, že není problém dosahovat hodnot, začínajících číslicemi 5 a 6, na dílčích trasách se povedlo zopakovat i jízdy těsně pod 5 litrů. Tedy u řidiče, který s hybridy (ve vší skromnosti 😉 ) už docela umí jezdit a ví, jak jejich způsobu fungování vyhovět. Sice jsem se zařekl, že budu s autem jezdit normálně, ale po pár kilometrech jsem zjistil, že je naprosto nepřirozené se chovat k hybridu jako k benziňáku nebo dieselu. Ale není to zase nějaké woodoo – pokud má řidič alespoň trochu citu, s autem se rychle sžije.

Co jsem se naučil s oblibou využívat a určitě doporučuji, pokud chcete jezdit na spotřebu a jste tak trochu hračičkové, je plachtění. Moderní auta s nízkými odpory dokáží ujet na neutrál až nepochopitelnou vzdálenost při velmi pozvolném zpomalování, jenže hybrid při polevení tlaku na pedál plynu poměrně intenzivně rekupreruje a přitom citelně zpomaluje. Změna režimu z D na N na tlačítkovém přepínači jízdních režimů (na který se velmi dobře zvyká) odpojí pohonný systém od kol a těžký hybrid se valí a valí a valí… Sice v tu dobu nedobíjí akumulátor, ale v řadě situací je to efektivnější. Jen nesmíte zapomenout včas vrátit na D, abyste se nedivili, že se při sešlápnutí plynu (které doprovází akustická a vizuální výstraha) nic neděje.

Dalším užitečným návykem je postupné přibrzďování před křižovatkou na červenou nebo za pomalejším vozidlem namísto závodnického zaflekování na poslední chvíli, aby po celou dobu decelerace docházelo k rekuperaci. Už to není taková křeč jako u systémů IMA, CR-V zvládá využít energii z mnohem intenzivnějšího sešlápnutí pedálu. Čemu jsem naopak vůbec nepřišel na chuť je zvýšení rekuperace (a tím i zpomalení) pomocí pádel pod volantem. Ale nic z toho opravdu dělat nemusíte, když nechcete. Jízda ustálenou rychlostí 100 km/h (tacho) odčerpává bez ohledu na schopnosti řidiče z nádrže velmi příjemných 6,5 l benzinu na 100 km, na tak velké a těžké auto je to velká pohoda. Trošku neplechu dělá ve statistice jízda po dálnici a to je také jediné místo, kde se musí hybrid sklonit před turbodieselem. Při jízdě tachometrovými 140 km/h prostě pojedete minimálně za 9,0-9,1 l/100 km, stejně jako s benzinovým SUV obdobného výkonu. Není to žádná tragédie, ale srovnatelný nafťák by to zvládl o litr lépe.

Co už potěší méně, je dynamika v dálničních rychlostech. CR-V samozřejmě nemá problém akcelerovat, ale zrychlování je poněkud vlažnější, než u dieselu nebo turbobenzinu. Když už jsem nakousl téma dynamiky, pochvalu naopak zaslouží chuť, s jakou jde auto za plynem v městském a silničním provozu. Elektromotor má jednak spoustu točivého momentu, ale hlavně – reaguje na sešlápnutí pedálu opravdu okamžitě a velmi důrazně. Tam, kde by se přeplňované motory teprve nadechovaly, už CR-V tahá jako lokomotiva a je to velmi, jak to jen říct …návykové. 😉 Hluk dvoulitrového generátoru i-VTEC se většinou drží v rozumných mezích a převažující část jízdy stráví řidič i posádka v příjemném tichu.

A to se hodí, protože mě velmi příjemně překvapila kvalita audiosystému verze Lifestyle (u Executive patrně bude také, ale nějak jsem si to neuvědomil). Není to sice ELS, Mark Levinson nebo B&O, ale s kdejakým Bose nebo JBL z prémiové kategorie si může s klidem tykat. Zamiloval jsem si také kombinaci hnědého laku, světlé kůže a imitace dřevěného čalounění, spolu s ostatními materiály v kabině, úrovní odhlučnění a kvalitou jízdy je to opravdu svezení na víceméně prémiové úrovni. S CR-V Hybrid se opravdu příjemně žije.

Na závěr bych ještě zmínil něco k jízdě. Se zajetým autem už jsem si dovolit trošku řádit a první, co mě překvapilo, byla spotřeba. Mohl jsem hnát po okresce, jak jsem chtěl, ve vesnicích na cestě spotřeba rychle padala a zkouška dynamiky a jízdních vlastností skončila se spotřebou 7,7 l na 100 km, což je na takovéhle auto až absurdně málo. Mimochodem – není vám tahle hodnota povědomá z úvodu článku. 😉 Také jsem zjistil, že jsem v předešlých dvou testech autu malinko křivdil. Pravdou sice je, že se céervéčku do zatáček dvakrát nechce, ale míra lehké nedotáčivosti se s rostoucí rychlostí moc nezvyšuje a když se autem přece jen nenecháte přesvědčit ke klidnému stylu cestování, zjistíte, že se auto umí zatáčkami protahovat překvapivě ochotně, rychle a bez kvílení zimáků, tedy s ještě dostatečnou rezervou. Jenže dynamické svezení doprovází nepříjemné vytí jinak kultivovaného spalovacího motoru. Za chvíli mi to bylo protivné a byl jsem vcelku rád, že zhruba dvacetikilometrová testovací trasa skončila a já se zase mohl přepnout do režimu Relax. Je trošku mrzuté to zažít v produktu značky Honda, která téměř vždy preferovala požitek z jízdy, ale je to marné – CVT, respektive e-CVT je s ním poněkud nekompatibilní, obávám se, že to samé nás čeká i s příchodem hybridního subkompaktu Jazz. Tam to ale asi bude vadit o poznání víc…

Honda CR-V Hybrid i-MMD 4WD Lifestyle
Objem motoru (ccm)1993
Výkon (k) benzin/celkem146/5600 / 184
Točivý moment (Nm) benzin/celkem175/4000 / 315
0-100 km/h (s)9.2
Max. rychlost (km/h)180
Kombinovaná spotřeba paliva WLTP (l/100 km)7.3
Rozměry karoserie (mm)4600 x 1855 x 1679
Rozvor2663
Pohotovostní hmotnost (kg)
Objem nádrže paliva (l)57
Objem kufru (l)497-1697
Cena (Kč) základní / testovaná verze849.900 / 979.900

Jeden myslel na “Test Honda CR-V Hybrid 4WD: úsporný pohodář

  • 10.4.2020 (7:46)
    Trvalý odkaz

    Já se rozhodoval mezi 1,5T a Hybridem, nakonec jsem vybral Hybrid. Mám nyní po 6.000 km spotřebu průměr 6,4 ltr/100 km, na předchozím 1,6 i-DTEC jsem měl 6,9. Auto opravdu dobré, většinou velmi tiché a komfortní, s výjimkou hluku motoru v kopcovitých úsecích – tam je to pak jak jízda na vysavači 🙂 Dálnice je horší než s dieselem, ale nic zásadního.

Komentáře nejsou povoleny.