Test Honda HR-V 1.5 6MT: nejen pro holky

Honda kromě spuštění prodeje nové generace CR-V letos na podzim do evropských showroomů poslala také modernizovanou verzi svého druhého SUV/crossoveru HR-V. Pokud vám to připadá nějak brzo, máte pravdu, auto se tu prodává de facto od roku 2016, ale v Japonsku je už od 2014 a proto u nás došlo ke zkrácení první poloviny cyklu.

První fotky modernizovaného hrva jsem si prohlížel se smíšenými pocity. Masivní chromová lamela v masce mi přišla trošku přes čáru a z designu litých kol jsem také nebyl úplně nadšený, na druhou stranu nová optika předních světlometů, masky i zadních svítilen mi připadala celkem fajn. Osobní setkání s novinkou ale pochybnosti rozptýlilo, naživo vypadá auto lépe, než dosavadní verze, chrom působí snad dokonce méně kýčovitě, než na CR-V a v odrazu lamely pořídíte spoustu fajnových selfíček, popřípadě jiných zajímavých zrcadlových fotografií. Naposledy jsem se takhle vyblbnul u Rolls-Royceu Phantom. 😀 Trošku mi řešení přídě s masivní lamelou připomíná Civic 8G s akvárkem.

Protože jsem do HR-V přesedl přímo z předkokolkového CR-V z minulého testu, okamžitě vynikl obrovský rozdíl mezi oběma SUV – ale i přesto, že je kabina většího sourozence opravdu na výši, háervéčko ze srovnání vůbec nevyšlo špatně.

Jestliže je CR-V útulným obývákem, HR-V je potápěčský neoprén, kabinu si na sebe doslova oblečete. Oproti dosavadní verzi se drasticky zlepšila sedadla – potah je sice podobný lowend jako v CR-V (ve vnitřku zadních kapes dokonce úplně chybí látka a nejdeme tam pouze molitan, za pár let používání to asi bude slušný humus 🙁 ), ale bočnice i sedák jsou tužší a dobře podpírají tělo v zatáčkách. Konečně zase jednou slušná sedadla v mainstreamové hondě… A nejen to – vysoký středový tunel řidiče perfektně obemkne a malinký volant skvěle padne do ruky.

Ale to není nic nového, což vlastně platí také o použitých materiálech. Ať už jsou měkké nebo tvrdé, působí kvalitním dojmem, plocha palubky pod čelním sklem dobře pohlcuje světlo, lesklý černý plast středového tunelu působí až luxusně, někdo však nemusí být úplně nadšený z plastových imitací švů, jiné značky v této třídě už dokonce používají nitě. 😉 V tomto ohledu se tedy nic nezměnilo, tak pojďme jezdit.

Informace o atmosférické patnáctistovce, která je jediným benzinovým motorem v nabídce, bych zdánlivě mohl přeskočit, má stále 131 koní a 154 Nm, ale něco se přece jen změnilo. Stejně jako v případě ostatních aut, testovaných v průběhu zhruba posledního roku jsem si nemohl nevšimnout toho, že Honda u svých motorů začíná klást důraz na zvýraznění mechanického zvuku. Pozor, neplést s hlukem, toho je v rámci faceliftu na palubě méně, i přesto ale motor zní lépe, má příjemný vrčivý zvuk, oproti dosavadnímu „hučáku“. A to podotýkám, že předtím motor nezněl na dnešní poměry úplně marně.

Musím také říct, že jsem si opravdu užíval řazení manuálního šestikvaltu. Přestože v CR-V rozhodně není špatné řazení, HR-V proti němu působí jako sporťák – dráhy jsou krátké, kulisa poskládaná blízko u sebe a chod páky příjemně mechanický. Prostě lepší, než v Civicu X… To v kombinaci s okamžitou reakcí motoru na pohyby plynového pedálu činí svezení s HR-V opravdu překvapivě zábavným. Musím říci, že co se celkové radosti z řízení týče, je pro mě tenhle crossover lepší, než již zmíněný Civic X. Proč, to vysvětlím později, není to jen o převodovce.

I přes všechny příjemné pocity z motoru 1.5 i-VTEC stále zůstává jeho zásadní nevýhoda – nedostatek točivého momentu a tedy dynamika v nízkých a středních otáčkách. V tomto opravdu HR-V za současnou konkurencí silně zaostává a fakt nezávidím prodejcům, že musí určitě neustále poslouchat, jak auto „nejede“. Přitom od 4500/min už má dynamiku slušnou a jak se blíží omezovač v 7000/min, akcelerace je velmi dobrá, dokonce si myslím, že jedna z nejlepších, mezi auty této třídy. Ale kdo ze zájemců o malý crossover to má šanci zjistit?
A hlavně – kdo z nich něco takového bude vyžadovat a používat? Vůz této kategorie potřebuje v první řadě sílu dole, dynamika kolem 6000/min je spíše bonus pro pár nadšenců. HR-V není Mazda CX-3, kam se na zadní sedadla nic nevejde, navrch má i slušně velký kufr a již zmíněná Magic Seats, tak by potřeboval trošku síly pro situace, kdy se naloží. A zatímco mrňavá mazda ji má, honda paradoxně nikoli. Je trošku faux-pas, nabízet pro tyto účely jako jedinou použitelnou alternativu turbodiesel 1.6 i-DTEC…

Na druhou stranu motor sice moc nejede, ale ani nežere. Přestože bylo auto úplně syrové, při běžném jízdním stylu jezdilo do 6,5 litru a svižnější styl znamenal hodnoty do 7,5 l, tedy obdobné, jako u Jazzu Dynamic, byť samozřejmě při méně těžké noze. 😉 Nejméně spokojený je motor na dálnici, kde si řekl o téměř 8 litrů benzinu. S ohledem na zlepšení po zajetí bude HR-V opravdu úsporné. Pro někoho také může být dobrým argumentem absence poruchových turbodmychadel a problematických filtrů pevných částic.

O kus výš jsem psal, že je svezení s HR-V zábavnější, než s Civicem X a rozhodně jsem nepřeháněl. 😉 Neříkám, že je lepší, to ani náhodou, ale užíval jsem si prostě jízdu více. Zatímco jízdní vlastnosti civicu jsou téměř dokonalé, crossoveru to kazí vyšší stavba karoserie i světlost (nově slušných 185 mm), nádrž pod sedadly a tuhá zadní náprava. Schopnosti auta v zatáčkách jsou samozřejmě v rámci kategorie na výši, ale uvedené faktory způsobují, že HR-V nejede za všech okolností tam, kam natočím volant. Je prostě potřeba se autem trošku poprat, což bylo příjemné. Vůz je na limitu mírně nedotáčivý (o chloupek víc, než konkurenční C-HR), ale současně má i trošku rozevlátější záď (ovšem oproti tomu, jak se chovaly první evropské exempláře, je to přímo etalon stability 😉 ), která má tendence na nerovnostech v zatáčkách sem-tam odskakovat.
Auto se vrhá do zatáček s nadšením a je v nich stabilní a čitelné, což příjemně překvapí kromě výše zmíněného i proto, že má obuté eko-gumy Michelin EnergySaver o rozměru 215/60 R16. Vůz by si vzhledem ke kvalitám podvozku zasloužil minimálně nějaké HP obutí, což by jej posunulo zase o kousek dál.

Karoserie zaklekává čitelně, plynule a nakloní se jen minimálně, řidič přes sedadlo dostává všechny potřebné informace, řízení však postrádá zpětnou vazbu. Oproti verzi před modernizací je účinek posilovače menší, což je super. Perfektní je stabilita auta v přímém směru a to i ve vysokých dálničních rychlostech, kdy navíc potěší i velmi dobré odhlučnění kabiny. Mix ruchů je kolem rychlosti 140 km/h vyvážený, kromě aerodynamického a (na hrubém povrchu) valivého hluku lze zaslechnout i motor.
Pochvalu zaslouží schopnost auta tlumit rázy, v tomto ohledu se HR-V od uvedení do prodeje zlepšilo úplně nejvíc. Je sice sportovně tuhé, ale ne tvrdé a většinu nerovností pohlcuje znamenitě. Čas od času ale umí posádku také počastovat slušnou ránou, ale to je na našich silnicích vceku běžné.
Honda si v poslední době dává záležet hodně i na brzdách, v HR-V mají plynulý nástup a rychlý účinek, dávkování je velmi dobré a i přes větší proporce auta je při zpomalování stabilní.

Pokud tedy vše výše řečené shrnu:
Honda HR-V byla v době svého příchodu na trh jedním z nejhezčích malých crossoverů, ale poměrně rychle o tuto pozici přišla. Modernizace jí po vizuální stránce určitě prospěla, ale fronty se asi před dealerstvími stále tvořit nebudou, chtělo by to pro příště (mnohem) větší odvaz, jako se to povedlo u Mazdy a Toyoty.
HR-V ale i tak má co nabídnout – v kompaktní karoserii se ukrývá nečekaně prostorný interiér, který předčí i některé kompaktní crossovery, takže může bez problémů sloužit menším rodinám jako plnohodnotný family car.
Auto potěší i vyspělým podvozkem, jízdní vlastnosti jsou velmi dobré a přitom se pamatovalo i na požitek z rychlé jízdy, kilometry požírá tiše a kultivovaně.
Jestli nakonec benzinové HR-V pořídíte, bude patrně záležet na tom, jak vám bude vyhovovat motor. Atmosférická jednapětka je totiž přesným opakem toho, co dnes běžný zájemce o crossover hledá. Dole nemá na svižnější svezení dost síly a po vytáčení zase dnes už moc lidí netouží. Takže pokud se smíříte s poněkud vlažnou dynamikou při běžné jízdě, za níž se HR-V odvděčí nízkou spotřebou a při potřebě slušné dynamiky si vzpomenete, že u Hondy platilo, že život ve 4500/min začíná, nikoli končí, tohle auto stojí za zvážení.


Nemá cenu se pozastavovat nad tím, že dnes někdo chce sportovně laděné SUV, trh se holt změnil. Je spíš otázkou, jestli točivá 1.5 i-VTEC není v téhle kategorii už moc velký oldschool. Pokud s pořízením auta úplně nechvátáte a HR-V se vám zamlouvá, ještě si pár měsíců počkejte na HR-V Sport se 182koňovým turbobenzinem. Ten se bude pravděpodobně k charakteru auta hodit úplně dokonale. 😉

Honda HR-V 1.5 i-VTEC 6MT Elegance
Objem motoru (ccm)1498
Výkon (k)131/6600
Točivý moment (Nm)155/4600
0-100 km/h (s)10.7
Max. rychlost (km/h)192
Spotřeba paliva (l/100 km) WLTP6.6
Rozměry karoserie (mm)4334 x 1772 x 1605
Rozvor2610
Pohotovostní hmotnost (kg)1166
Objem nádrže paliva (l)50
Objem kufru (l)470-1456
Cena od (Kč)569.900


4 komentáře: „Test Honda HR-V 1.5 6MT: nejen pro holky

  • 5.1.2019 (18:11)
    Permalink

    Ne že by to bylo superpodstatné, ale co infotainment? Je často u Hond kritizován. Zlepšilo se něco v rámci faceliftu?

    Jinak díky za prima test.

    • 5.1.2019 (19:47)
      Permalink

      Já na něj jsem asi zvyklý, takže mi vůbec nevadí, tedy když pominu grafickou stránku věci. 😉 Takže ne – nezaznamenal jsem rozdíly, pokud někomu vadí, bude vadit i nadále. 😉 Jinak když už je řeč o infotainmentu jsem ještě zapomněl zmínit nevalnou kvalitu zvuku, hraje to jako z hrnce. 😉

      Za málo 🙂

  • 6.1.2019 (13:31)
    Permalink

    tenhle motor mel byt v Civicu jako zaklad a k tomu 1.5turbo.
    V HRV mel byt zaklad ten trivalec a potom 1.5turbo, ktera prijde.
    Kdyby byla ta 1.5 v civicu, tak by byly prodeje vyborne. Takhle je to tragedie a 1.5turbo je prilis draha.
    Jinak nejpodstatnejsi vec, ktera se zmenila, je pouziti jinych plastu v interieru. Museli tam dat kvalitnejsi, protoze predchozi verze neskutecne smrdela.

  • 6.1.2019 (18:00)
    Permalink

    HR-V mám (benzin 1.5 manuál) a jsem maximálně spokojený. Není velké a není ani malé. Design se mi líbí. Aspoň na silnici vyniknu. Na parkovišti dělá rozruch, pořád ho někdo očumuje a často slýchávám větu “Co to je za auto, pěkný”. Průměrná spotřeba je 6l. V létě jezdím kolem 5,8l. Co se týče motoru, tak ten kdo umí řadit mít problém nebude. Ten, kdo jezdil s turbem asi problém mít bude. Tohle auto je dělané spíše na způsobnou jízdu, nikoliv pro ty, kteří jezdi jako prase. Jsem rád, že do HR-V nemontují 1.0 turbo jako do Civicu, protože nejsem zastánce downsizingu.

    Za dva roky ježdění jsem s tím autem nadmíru spokojený a koupím si ho znova. Faceliftová verze se mi hrozně líbí. Sport bude také jistě fajn.

Komentáře nejsou povoleny.